Již je celkem folklórem, že stařà lidé mluvà o tom, jak to dÅ™Ãve bylo lepÅ¡Ã. A jednou z vÄ›cÃ, na které nedajà dopustit, je muzika. Jsou stoprocentnÄ› pÅ™esvÄ›dÄeni, že dÅ™Ãve se produkovala mnohem kvalitnÄ›jÅ¡Ã a lepÅ¡Ã hudba, než je tomu dnes. JistÄ›, chtÄ›lo by se nad tÃm mávnout rukou a odsoudit to jako prostou nostalgii, avÅ¡ak situace rozhodnÄ› nenà tak jednoduchá. StaÄà si jen vzpomenout, kolik skladem se stalo klasikou, a na které hudebnà skupiny dodnes vzpomÃnáme. Znamená to tedy, že majà v tomto ohledu pravdu?
Â
Â
Ani tady to nenà až tak docela pravda. JistÄ›, lze vyjmenovat mnoho kvalitnÃch pÃsniÄek z minulých desetiletÃ, avÅ¡ak jen málokdo si uvÄ›domuje, že ve hÅ™e je jeÅ¡tÄ› jeden dalÅ¡Ã faktor – Äas. A ten zde působÃ, byÅ¥ ponÄ›kud jinak, než bychom Äekali.
Â
I tehdy se totiž hrály i nekvalitnà skladby, které nemÄ›ly hlavu ani patu, a nÄ›které z nich byly i svého Äasu populárnÃ. Problém je, že tyto songy velmi brzy upadly v zapomnÄ›nÃ, a i ty, které mÄ›ly své fanouÅ¡ky, v podstatÄ› zazářily a zhasly. Dnes na nÄ› nikdo nevzpomÃná, a v rádiÃch se nehrajÃ. ProÄ také, když pÅ™ilákajà vÃce posluchaÄů hranÃm skuteÄnÄ› oblÃbených songů? Důsledkem vÅ¡ak je, že o nich už nikdo nevÃ, a v pamÄ›ti zůstávajà jen ty dobré pÃsniÄky. Může se tedy skuteÄnÄ› zdát, že v minulosti byly lepÅ¡Ã.
Â
Â
Je tu vÅ¡ak jeÅ¡tÄ› jeden faktor: mnoho z tÄ›ch, které dnes považujeme za klasiku, nebyly svého Äasu dobÅ™e pÅ™ijaty. To se samozÅ™ejmÄ› netýká pouze muziky, ale také knÞek, filmů a jiných dÄ›l. Svou oblibu zÃskaly až mnohem pozdÄ›ji. Na jejich zaÄátky se vÅ¡ak zapomÃná. Je totiž velmi pravdÄ›podobné, že i z mnohých pÃsniÄek, které jsou dnes Äástà veÅ™ejnosti odsuzovány, se v budoucnu stanou klasiky.
Â
Proto bychom nemÄ›li na historii pohlÞet růžovými brýlemi. RozhodnÄ› tÃm nikomu nepomůžeme, nejménÄ› pak sobÄ›. ZavÃráme tak totiž oÄi pÅ™ed tÃm, co je dobrého na dneÅ¡nà dobÄ›, a to je velká Å¡koda.