Pokud už se člověk nechá u někoho zaměstnat, nečiní tak z pouhého rozmaru, ale výlučně proto, aby za takovou práci dostal odpovídající finanční ohodnocení. Pracuje se přece především pro peníze, nikoliv jenom z ryzí lásky k pracovnímu procesu. A když už se pro peníze pracuje, chtějí jich lidé dostat co nejvíc. Určitě přinejmenším tolik, aby z toho dokázali vyžít, ale raději ještě mnohem více, aby měli co nejluxusnější život.
Ovšem zatímco se ze zmíněného důvodu mzda vždy nabízí, ne vždy je jasné, zda tato bude patřičně vysoká, zda to, co zaměstnanec dostane, tohoto i uspokojí. Zaměstnavatelé totiž obvykle nabízejí za jakoukoliv práci pro ně hrubou mzdu, a z té není nejeden z našinců ani trochu moudrý. A spoléhá-li se někdo z neznalosti na to, že dostane ve výplatním termínu onu hrubou mzdu, mýlí se.
Když si někdo provede výpočet hrubé mzdy, lehce zjistí, že se tato liší od množství finančních prostředků, jež zaměstnanec skutečně dostane a s nimiž by měl být schopen vyjít.
Proč je tomu tak?
Nic tajuplného za tím není. Zaměstnavatel jednoduše onu hrubou mzdu pro každého zaměstnance vydá, jenže následně se z ní musí ještě zaplatit daň z příjmu a sociální a zdravotní pojištění, což onu částku poměrně zásadně sníží. A ten, kdo očekával, že dostane hrubou mzdu, jež mu byla slíbena, je s tímto notně nespokojen. Jenže s tím nic nenadělá.
I když něco málo s tím přece jenom udělat může. Může si takovou mzdu přepočítat na internetové kalkulačce, což zvládne i ten nejneznalejší z nás, a pak rázem ví, jak se věci mají. A může tak relevantně rozhodnout, zda určitou práci za daných podmínek přijme nebo ne.
A právě v tom spočívá hlavní význam této kalkulačky. Ta nám nepřilepší, s tou svoji výplatu automaticky nenafoukneme, ale aspoň víme, na čem jsme. A i v případě mezd přeje štěstí připraveným.
